Fontána ve vestibulu Ústavu pro péči o matku a dítě
Podolské nábřeží 36, čp. 4, Podolí, Praha 4
Současný komplex budov Ústavu pro péči o matku a dítě vznikl na počátku minulého století, dokončen byl v roce 1914. Byl vystavěn jako realizace myšlenky prof. MuDr R. Jedličky, architektonického řešení se ujal arch. prof. R. Kříženecký. Za l. světové války byla část sanatoria dána k dispozici Červenému kříži a stala se vojenskou nemocnicí. Po válce v budově sanatoria byly kromě II. chirurgické a II. gynekologické kliniky ještě oddělení pro rentgenovou diagnostiku a fyzikální terapii, oddělení ortopedické a v r. 1925 přibylo oddělení porodnické. Za 2. světové války ústav zkonfiskovali Němci a přeměnili jej v lazaret jednotek SS. V průběhu Pražského květnového povstání v r.1945 byla budova poškozena dělostřeleckými zásahy. Po té sloužila jako repatriační nemocnice pro tuberkulozní vězně osvobozené z nacistických koncentračních táborů.
V rámci budování zdravotnických výzkumných ústavů v Československu byl vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 77 Ú.1. ze dne 31.1.1951 v dohodě s Ústředím výzkumu technického rozvoje, Ministerstvem financí a Vládou ČSR založen Ústav pro péči o matku a dítě (ÚPMD) spojením III. gynekologicko-porodnické kliniky a Kliniky péče o kojence.
V kruhovém vstupním vestibulu ústavu se nachází fontánka, která zde byla již v původním sanatoriu. Tvoří ji nepravidelný bazének ze světlého mramoru s drobným vodotryskem uprostřed. Okolí bazénku je obloženo červeným mramorem. Nad bazénkem je na soklu umístěna dvojbusta Matky a dítěte z bílého carrarského mramoru.