Velká fontána v zahradě Černínského paláce

Loretánské nám. 5, čp. 101, Hradčany, Praha 1

Tento v jádře raně barokní palác nechal na místě několika renesančních domů (některé patřily Lobkowiczům, jeden pak B. Wohlmutovi) v letech 1669 - 1682 podle projektu architekta F. Carattiho postavit hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic, přičemž výstavba, za užití slohu baroka vrcholného, se protáhla až do roku 1723. Kromě již zmíněného Carattiho se v rané a střední fázi na stavbě podíleli architekti G. B. Maderna a G. B. Alliprandi, štukatér G. B. Cometa, malíř D. E. Rossi či kameníci M. a G. B. Alliové a J. Santin - Aichl, v závěrečné fázi, kdy byla přestavěna i zahrada italského typu, se pak svým projektem uplatnil architekt F. M. Kaňka, s nímž na výzdobě spolupracovali mj. malíři V. V. Reiner a P. J. Brandl, sochaři M. B. Braun, K. J. Hiernle či F. O. Quittainer, kameník D. A. Rappa či štukatér T. Soldati. Po poničení paláce za válek o rakouské dědictví ve 40. letech 18. století provedl jeho opravu ve slohu pozdního baroka architekt A. M. Lurago ve spolupraci se sochařem I. F. Platzerem, malířem S. Noseckým a štukatérem B. Spinettim a škody, způsobené pruským dělostřelectvem v roce 1757, odstraňoval mj. sochař J. A. Quittainer. Po roce 1777 však palác již nebyl soustavně obýván a jeho prostory sloužily příležitostným kulturním akcím (ples u příležitosti korunovace císaře Leopolda II. českým králem v roce 1791), dále jako lazaret, chudinský útulek, nájemní byty, dílny a v letech 1851 - 1923 jako kasárna. Zvláště vojenský erár zasáhl do charakteru stavby destruktivně, což se týkalo především interiérů. V období I. republiky (1918 - 1938) zakoupil palác pro potřeby Ministerstva zahraničních věcí stát a v letech 1928 - 1934 se podle projektu architekta P. Janáka uskutečnila celková rekonstrukce, jejímž cílem bylo dát objektu v maximální možné míře původní podobu. V současné době zde sídlí Ministerstvo zahraničí České republiky. 
Součástí objektu je rovněž zahrada italského typu. Architekt D.E.Rossi navrhl v roce 1692 v plánu zahrady v ose zahradního průčelí paláce dva bazény, fontány. 10. června 1693 byl do zahrady zaveden vodovod a 3. srpna byla provedena úspěšná zkouška v dolním bazénu s vodotryskem. Nabízel se i švýcarský odborník, který zařizoval vodotrysk v zámeckém parku v Troji, že by udělal fontánu stříkající a zpívající. Vodní nádrže byly založeny na cihlové podezdívce, na které Santini Aichel nasadil kamennou obrubu. Vrstva jílu uvnitř bazénu sloužila jako izolace. Voda z městského vodovodu byla přiváděna do rezervoáru, odkud byly napájeny bazény a odváděna podzemním kanálem podél kapucínské zahrady. V současnosti je horní, větší bazén osazen vodotryskem. 
Zahrada byla výjimečně zpřístupněna pro veřejnost dne 28. května 2006. 

Tiscali Pragensia http://pragensia.tiscali.cz