Tři kašny v areálu fakultní Thomayerovy nemocnice

Vídeňská 5, čp. 802-804, Krč, Praha 4

Již před l. světovou válkou byl v Praze nedostatek ústavů pro přestárlé a nemocné. 
Po vzniku samostatného Československa byly Pražskou obcí vypracovány dvě základní koncepce řešení tohoto problému: 
1. Vybudovat a modernizovat menší ústavy v jednotlivých obvodech 
2. Zřídit na vhodném místě jediný ústřední ústav, který by nahradil všechny dosavadní nedostačující a nevyhovující ústavy. 
K zřízení jediného nového ústavu se rozhodlo pražské zastupitelstvo až v roce 1926. 
Ideový program vypracoval předseda Ústředního sociálního sboru hlavního města Prahy Dr. Petr Zenkl. Z více než deseti návrhů předních českých, ale i zahraničních architektů byl vybrán a jako vítězný a schválen 12. dubna 1926 návrh architektů bratří Kozáků. Vlastního provedení se pak ujal starší z bratří, tehdy nepříliš známý urbanista Ing. Bohumír Kozák (1885-1978), který teprve později patřil k nejvýraznějším tvůrcům českého funkcionalismu. 
Ing. Kozák byl až do své smrti, při nezbytných stavebních úpravách, nezištným poradcem 
a především taktním strážcem původnosti projektu. Ústřední sociální ústavy hlavního města Prahy postavené v Krči na pozemku o výměře zhruba 33 hektarů byly v té době dílem zcela unikátním. Chloubu celého národa vypracoval arch. Kozák v duchu nového pojetí sociálních služeb v rodícím se demokratickém státě. 
S výstavbou takzvaných Masarykových domovů se začalo 1. července 1926. První a hlavní etapa výstavby byla ukončena u příležitosti 10. výročí vzniku Československé republiky. Ústavy dostaly název Masarykovy domovy. Slavnostního otevření se zúčastnil i prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Dne 13. května 1929 přišli do "Masarykových domovů" první obyvatelé. 
Mezi pavilony A na levé straně od hlavního vchodu byly pod schodišti vyprojektovány tři totožné fontány. Jsou to přízední žulové nádrže, které volně přecházejí do okolní podezdívky. Uprostřed žulového obkladu je umístěna tryska. Ta je u každé kašny jiná. 

Výroční publikace z r. 2003, PhDr. Petr Mach