Interiérová fontána pro Čs. bruselský pavilon z EXPO 1958

Kostelní 42, Holešovice, Praha 7

V roce 1957 v rámci příprav na EXPO 1958 v Bruselu, začala projektace pavilonu a jeho interiérů. Jako jedna z mnoha součástí byla navržena i skleněná fontána. Výběrová komise nakonec vybrala návrh malířky Dany Hlobilové na oválný bazén s kovovým stojanem uprostřed a skleněnými mísami na jeho ramenech.Kovový stojan prováděl nejzkušenější mistr kovovýroby UŘ, pasířský mistr Leonard Beitler. Pro lehce kónický, sbíhavý a nepravidelně profilovaný stojan zvolil tombakový plech a jeho nejednoduchý tvar vyklepával ručně na válcích. K němu byla stříbrem připájena všechna kovová ramena, která byla stáčená z ustřiženého kónusu plechu, poté vyplněná kalafunou a ohnutá do požadovaného tvaru. Po dohotovení byl tombakový plech vyleštěn na vysoký lesk, takže fontána výrazně zlatě zářila. Oválný bazén fontány vyráběla dílna Mozaiky UŘ v Praze na Letné. Skupina pod vedením mistra Hynka Kloudy prováděla mozaiku pro bazén. Pro základ bazénu byla zvolena odlehčená sendvičová konstrukce z tehdy moderní epoxydové pryskyřice, zpevněná kovovou drátěnou armaturou. Pro transport nesměl být bazén ani příliš těžký ani velký. Přesto byl bazén pro převoz do Bruselu rozdělen na dvě poloviny. Danou Hlobilovou navržená barevnost mozaiky byla prováděna ze skleněných, ručně štípaných skleněných kaménků, mezi které byly vkládány kaménky se zatavenou zlatou fólií, symbolizující sluneční paprsky. Skleněné mísy byly vyrobeny podle připravených výkresů v ručním hutním provozu sklárny Růženín. Zde samotní hutní sklářští mistři vyřešili svými zkušenostmi optimální způsob propíchnutí otvorů v ještě vláčné sklovině velkých mís. Tím byl zajištěn plynulý přepad vody z pěti velkých mís do malých. Všechny mísy byly vyrobeny z lehce nažloutlé borosilikátové skloviny Simax, veliké mísy o průměru 70 a malé 39 cm. 
Samotný pavilon stejně jako restaurace Praha získaly na výstavě mnoho ocenění. Vyznamenána byla i fontána. 
V roce 1959 byla fontána instalována na reprezentativní výstavě Československého skla v Moskvě. Po výstavě se po fontáně slehla zem. Až v roce 1964 se našla rozebraná v nepoužívaném skladu v Bratislavské Mlynské dolině - parku kultúry. V létě 1966 byla fontána instalována do parkového exteriéru u Galerie umění v Nitře. Fontána zde zůstala až do poloviny 90. let. Na zimu byly skleněné mísy sundavány. V roce 1996 byla fontána rozebrána, bazén rozříznut na 4 části, a převezena do Prahy na zahradu vily Dany Hlobilové. Fontána byla v té době již v havajiním stavu. V letošním roce (2005) majitelka fontánu nabídla několika muzeím a nakonec ji přijalo Národní technické muzeum, které souhlasilo s její rekonstrukcí a důstojným umístěním v prostorách muzea. Mělo by se tak stát na přelomu let 2007/2008. Fragmenty fontány byly ještě naposledy vystaveny v srpnu 2005 v Ústavu makromolekulární chemie AV ČR na Petřinách a poté byla odvezena do depozitáře NTM. 
V roce 2009 byla dokončena rekonstrukce fontány, která byla následně umístěna do veřejných prostor ve třetím patře budovy NTM. 
(zdroj: Ústav makromolekulární chemie AV ČR - stránka kulturních akcí)